Chtěl bych vyslovit svůj názor, co se týče Tomia Okamury a jeho SPD, která hájí všechny slušné a poctivé lidi, zájmy našeho národa, chce dávat prostor pro referenda, zlepšit mezilidské vztahy atd. U mě má SPD vlastenecké cítění, neboť se zajímá o osud našeho národa, jenž se ocitá v nelehké situaci politického a ekonomického marasmu.
Holocaust prožívají všichni slušní lidi v této prohnilé společnosti; v rozkradené, ožebračené, okleštěné a vytunelované České republice – viz zničené životní prostředí, mnoho lidí bez domova, mnoho obětí trestných činů, mnoho zničených životů všech generací, mnoho lidí na dlažbě z hlediska podnikání atd.
Nejsem popíračem Holocaustu, chtěl bych však upozornit, že celé to neštěstí zavinil od začátku pyšný a arogantní západ, který nás zradil v roce 1938, co se týče mnichovského diktátu! Dodnes se tahle zrada táhne, dokonce i ze strany Evropské unie, která nikdy nechtěla vyspělé, soběstačné a konkurenceschopné Československo!
A proto mi hon na Tomia Okamuru připomíná tzv. hon na čarodějnice v novodobé historii 21. století právě v režimu, jenž se vymytou propagandou a veřejnoprávními médii považuje za demokratický. Upozorňovat na palčivé problémy a bolesti našeho národa i celého světa není trestné, vždyť máme přece svobodu slova, ale slova a věty občanů často vypovídají o zkušenostech s životem v různých koutech naší republiky i celého světa.
Proč jsem napsal uvedený článek a názor? Protože mě dlouhodobě štve, že se neřeší problémy, které se staly třeba v mém soukromém a veřejném životě, a to kvůli téhle hnusné době a režimu!
Chtěl jsem, dodnes chci, pomáhat přírodním krásám, lidem, umění, kultuře a památkám, ale pro mé pomáhání a tvorbu není prostor, společnost mi jej bohužel nedává, protože se „jednoduše“ jmenuji Václav Kovalčík! Chtěl jsem mít miliardové sledovanosti na internetu, abych otevřel našemu národu i celému světu oči, nabídl lepší alternativu a východisko z tíživé situace ve společnosti. Chtěl jsem navždy existenci malebného LESOPARKU, o který jsem se staral, chtěl jsem pomáhat naší církvi a Ekumeně. Chtěl jsem být poslancem, anebo krajským zastupitelem, ale opět jsem byl hozen přes palubu prohnilým režimem! Chtěl jsem pěstovat, tvořit a propagovat to dobré, ale opět mě společnost „kopla“ ze strany „pseudoumělců!“
Je zločinem chtít spravedlnost, štěstí, lásku, pohodu, bezpečí, prosperitu a harmonii v našem státě i ve světě? Posuďte sami, že všechno mohlo být mnohem lepší, a to „v konstelaci“ s leguány, které bych chtěl v budoucnu doma chovat, stejně tak pěstovat více subtropických a tropických rostlin, více tvořit, publikovat a radostně žít.
Václav Kovalčík